Svítidla a jejich základní vlastnosti
Svítidla. Pojem, který obsahuje různorodou skupinu zdrojů umělého osvětlení, jednoduše řečeno zdrojů světla. Každý má na svítidla různé nároky a každé svítidlo má své určení. Ale obecně mají všechna svítidla určité vlastnosti, které jsou důležité pro jejich určení a užití.
Tento spíše technický článek popisuje základní vlastnosti svítidel, která by se měla zvažovat při plánování, pořizování a provozování osvětlení. Každé svítidlo má své určení a je vhodné pro určitý účel. Ať je to estetické hledisko - design svítidla, nebo technické parametry, vše toto je vhodné vzít v potaz.
VLASTNOSTI SVÍTIDEL
Elektrická svítidla jsou zařízeními, pro jejichž popis se používá celkem rozsáhlý soubor parametrů:
- Světelně technické parametry, které se použijí pro hodnocení svítidel z hlediska jejich primárního účelu, tedy osvětlování.
- Elektrické a provoznětechnické vlastnosti se používají v rámci zohlednění prostředí, ve kterém se používají.
- Důležitým parametrem, který je v dnešní době sledován, je energetická náročnost budov, jejíž součástí je energetická náročnost osvětlovací soustavy, respektive použitých svítidel.
- U svítidel, která jsou používána ve společenských a kulturních prostorách, jsou důležité mimo technických parametrů, také jejich vzhled a vizuální působení.
Světelně technické vlastnosti
Parametry popisující světelnětechnické vlastnosti svítidel jsou využívány v první řadě k vyjádření toho, jak je světelný tok svítidla vyzařován do okolí a dále k popisu jasových poměrů svítidla, které ovlivňují míru oslnění způsobeného svítidlem.
Elektrotechnické vlastnosti
Z hlediska elektrických vlastností musí svítidla splňovat požadavky na elektrickou bezpečnost a elektromagnetickou kompatibilitu.
Podle třídy ochrany před úrazem elektrickým proudem je nutné každé svítidlo zařadit do jedné ze tříd 0, II a III.
- U svítidel ochrany 0 je ochrana před úrazem elektrickým proudem provedena základní izolací. V České republice není povolen prodej ani provoz těchto svítidel.
- Svítidla třídy ochrany I jsou vedle základní izolace vybavena prostředky pro připojení neživých přístupných vodivých částí na ochranný vodič.
- Svítidla třídy ochrany II mají vedle základní izolace další bezpečností opatření, jako je dvojitá nebo zesílená izolace, a nejsou vybavena prostředky pro připojení ochranného vodiče.
- U svítidel třídy ochrany III je ochrana před úrazem elektrickým proudem zajištěna napájením bezpečným malým napětím (SELV). Na tomto druhu svítidel se nesmí vyskytovat vyšší napětí než bezpečné malé napětí.
Elektrická svítidla jsou elektrická zařízení, která musí být i dostatečně odolná proti elektromagnetickému rušení a zároveň nesmí být jeho zdrojem narušujícím provoz jiných elektrických zařízení. Schopnost elektrických zařízení správně pracovat v elektromagnetickém prostřední, aniž by svým vlastním elektromagnetickým polem nepřípustně ovlivňovaly ostatní elektrická zařízení, je označována pojmem elektromagnetická kompatibilita (EMC). Svítidlo tedy musí mít dostatečnou elektromagnetickou odolnost a musí produkovat pouze přípustné elektromagnetické rušení.
Provoznětechnické vlastnosti
Vzhledem k faktu, že se svítidla používají různými způsoby a v odlišných prostředích, jsou popisována dalšími provoznětechnickými vlastnostmi, na jejichž základě se určuje, k jakému účelu a v jakých provozních podmínkách je možné dané svítidlo použít. Mezi tyto vlastnosti patří například ochrana před vniknutím prachu, pevných cizích těles a vody, povrchová teplota, mechanická odolnost nebo odolnost proti výbuchu.
Označení uvádějící stupeň ochrany proti vniknutí, prachu, pevných cizích těles a vody, se skládá z písmen IP (International Protection), za kterým následují dvě charakteristické číslice. První z těchto číslic, rozsahu od 0 do 6, uvádí stupeň ochrany proti vniknutí prachu a pevných cizích těles. Druhý z těchto číslic, v rozsahu od 0 do 8, označuje stupeň ochrany před vniknutím vody. Například: IP23 – nejmenší krytí svítidel pro venkovní prostředí; svítidla chráněná před deštěm.
Důležitým faktorem pro provoz a instalaci svítidel jsou teplotní poměry uvnitř svítidla, jejich povrchová teplota a vyzařované tepelné záření. Teplotní poměry uvnitř svítidla ovlivňují velmi zásadně životnost jednotlivých součástí svítidla, včetně světelných zdrojů a předřadných zařízení. Povrchová teplota svítidel souvisí také s požární bezpečností osob. Pokud se svítidlo nachází na přístupném místě a jeho povrchová teplota je příliš vysoká, může způsobit popáleniny. Příkladem jsou svítidla zapuštěná do terénu nebo stěn ve veřejně přístupných prostorech. Hořlavost materiálu, na kterém jsou svítidla instalována, hraje při výběru svítidel velmi důležitou roli. Podle materiálu podkladové plochy jsou svítidla tříděna:
- svítidla vhodná pro přímou montáž na normálně zápalné materiály,
- svítidla nevhodná pro přímou montáž na normálně zápalné materiály.
Svítidla musí být podle charakteru provozních podmínek zatříděna buď jako svítidla pro normální použití, nebo jako svítidla pro těžký provoz. Svítidla pro těžký provoz musí mít minimální stupeň ochrany IP54 a jsou určena pro provoz, kde se běžně vyskytuje hrubé zacházení, nebo kde je požadováno dočasné osvětlení, například na staveništích, ve strojírenských dílnách apod.
V mnoha oblastech použití svítidel, například ve veřejném osvětlení, průmyslových provozech nebo ve vnitřních sportovních halách, je důležitou vlastností svítidel jejich mechanická odolnost. K označení stupně ochrany svítidel proti vnějším mechanickým nárazům se používá kód IK a z charakteristické skupiny číslic od 00 až 10, vyjadřující energii mechanického nárazu, které musí svítidlo odolat a při které musí zůstat zachována jeho bezpečnost a základní funkčnost. V praxi to znamená, že svítidlo může být po nárazu zdeformováno, ale nesmí být rozbit jeho světelný zdroj, narušeno krytí IP a nesmí vzniknout nebezpečí úrazu elektrickým proudem.
Energetická náročnost
Základním parametrem pro hodnocení energetické náročnosti svítidel je jejich příkon PSV (W). Většina světelných zdrojů, mimo klasické a halogenové žárovky na síťové napětí, potřebuje ke svému provozu předřadníky. Příkon svítidla je tedy elektrický příkon, který je odebírán z napájecí sítě pro provoz světelných zdrojů a na krytí ztrát v předřadnících v zapnutém stavu.
Pro hodnocení energetické náročnosti svítidel se v poslední době začíná používat parametr označovaný názvem měrný výkon svítidla, který je analogií k měrnému výkonu světelných zdrojů. Měrný výkon svítidla je definován jako poměr světelného toku vyzářeného svítidlem a příkonu svítidla.
Vzhled svítidel
V prostorech jako jsou výstavní místnosti, obchodní a kulturní centra, hotely, restaurace nebo byty je důležité i estetické hledisko svítidla. V takových případech je potřeba při výběru svítidla hodnotit mimo energetické náročnosti, technických parametrů a elektrotechnických parametrů, také jejich vzhled, a to jak v zapnutém, tak i vypnutém stavu. Celkový vjem svítidla v prostoru ovlivňuje jeho tvar, velikost, použité materiály, povrchová úprava, kvalita provedení, barva a jeho vzhled v zapnutém stavu.
TŘÍDĚNÍ A KLASIFIKACE SVÍTIDEL
Třídění svítidel není tak jednoduché a jednoznačné jako v případě světelných zdrojů. Zatímco u světelných zdrojů se vychází ze způsobu generování světla (teplotní, polovodičové a výbojové světelné zdroje), u svítidel vycházíme z faktu, že jsou často vyráběna pro konkrétní účel, oblast použití nebo zrakový úkol a dělí se na základě jejich účelu a použití.
Svítidla lze podle účelu rozdělit do tří základních skupin:
- technická svítidla
- dekorační svítidla
- orientační a signalizační svítidla.
Technická svítidla
Technická svítidla jsou konstrukčně, opticky i elektricky navržena pro osvětlení určitých typů zrakový úkolů, prostorů nebo předmětů na požadovanou úroveň osvětlení.
Podle provozního režimu, je možné technická svítidla dále dělit na svítidla pro normální a nouzový provoz. Svítidla pro normální provoz slouží k osvětlení prostorů při nedostatečném denním osvětlení a při bezporuchovém stavu napájení. Svítidla pro nouzový provoz jsou určena k osvětlení prostorů při výpadku elektrického napájení.
Dekorační svítidla
Dekorační svítidla mohou být buď vizuálně působivým prvkem, nebo mohou vytvářet zajímavé světelné efekty, popřípadě kombinovat oba uvedené efekty či účinky. U dekoračních svítidel je kladen veliký důraz především na jejich vzhled a působení v prostoru. Jejich účelem není prostor osvětlit, ale vytvořit či dodat prostoru příjemnou atmosféru a působit tak na emoce a psychiku uživatelů. Světelný tok těchto svítidel není při vlastním návrhu osvětlení zpravidla zohledňován.
Orientační a signální svítidla
Orientační svítidla mají informační funkci a jejich účelem je zajistit základní orientaci a bezpečnosti při pohybu osob nebo dopravních prostředků, jak při normálním provozu, tak i při potenciálně nebezpečných situací. Tato svítidla se používají k vyznačení únikových tras nebo označení polohy. Jejich smyslem je vizuálně upozornit na překážku nebo směr.
Signální svítidla poskytují vizuální signál svou polohou, tvarem, barvou či vzorkováním. Signální svítidla se využívají především ke zviditelnění polohy zeměpisně vyznačených míst a používají se nejen v běžných situacích, ale také jako výstraha při mimořádných situacích. Signální svítidla jsou obvykle určena pro specifický případ použití (dopravní signalizace, letištní návěstidla) a musí vyhovovat zvláštním předpisům.
